|
Historie BMW klubu
- Zdeněk Halada
Hanuš Vlček
Zdeněk Halada a jeho BMW 2002 ti Alpina - mistr ČSSR v automobilových
závodech - článek z klubového časopisu č. 30 z roku 1973, jak sepsal
redaktor Jarda Kašpar a ze kterého je jasně vidět, za jakých podmínek
a obětí tehdejší závodníci dosahovali svých výsledků.
Použito matriálů z Čs. automobilový sport 2/1973, Motoristická
současnost 3/73 a autentického vyprávění Zdeňka Halady.
Zdeněk Halada je jedním z těch, kteří stojí nejčastěji na stupních
vítězů a jeho BMW je vítanou lahůdkou na všech závodech. Automobilka
BMW pozorně sleduje soukromé jezdce, startující na vozech této značky.
Každý rok pro ně vypisuje pohárovou soutěž, přičemž se hodnotí prvních
15 závodníků. V Evropě se o tento pohár uchází 2.500 až 3.000 jezdců.
Čechoslovák Zdeněk Halada se umístil mezi prvními patnácti a stal se
tak držitelem zlatého poháru Takový úspěch zaznamenal Zdeněk již třetí
rok po sobě. Aby však bylo možné získat body, je nutné odeslat továrně
oficiální výsledky do 6ti neděl po závodech. Díky pružnosti některých
pořadatelů dostane Zdeněk výsledky až po 2 měsících. A přes tento
handicap se umisťuje výborně. Takto o sobě vypráví šestatřicetiletý
otec tří kluků:
“Láska k automobilům mě přivedla do autoškoly. Nikoliv jako žáka, ale
jako učitele. Řadu let jsem pracoval v Aritmě Vysočany a později v
Gramofonových závodech v Loděnicích. Původním povoláním jsem
konstruktér spalovacích motorů trakčních. Učitelem v autoškole jsem
prakticky již třináctý rok, protože několik let jsem učil externě. Od
roku 1967 je to mé stálé zaměstnání.
 Po
několika letech ježdění na Fiatu 1300, Saabu 850 Monte Carlu a
Renaultu Gordini jsem si v roce 1971 koupil BMW 2002 ti čistě
sériového provedení. Musím se přiznat k tomu, že od roku 1967 táhne
celou domácnost moje výborná manželka Eliška ze svého platu. Můj plat
doslova pohltí automobilový sport. Tak tedy jsem koupil BMW 2002 ti.
Startoval jsem s ním v tehdejší třídě A 1 nad 1500 ccm. Sezóna
skončila tak, že ve dvou disciplínách (soutěže a závody do vrchu) jsem
skončil na prvních místech. V sezóně 1972 jsem narazil na veliký
problém. Závody na okruzích se mi překrývaly se soutěžemi. No a s
financemi to také nebylo růžové. V mistrovství ČSSR jsem skončil na
devátém místě. To ale mám započítané jen dvě soutěže. V mistrovství
ČSR jsem byl první, v závodech do vrchu druhý a v okruzích také druhý.
Vše ve skupině B 5. V Rallye Bohemia jsem startoval s vědomou poruchou
na převodovce. To jsem měl ještě čtyřstupňovou převodovku a soutěž
jsem odjel na první, třetí a čtvrtý převodový stupeň. V noční etapě se
mi stalo to, s čím jsem nejméně počítal. Vysadil přepínač světel a tak
jsem jel celou noc na světelnou houkačku. Jedna ztracená minuta nás
odsunula z třetího na osmé místo. Na brněnskou Grand Prix 1972 mám
dobré i špatné vzpomínky. Když jsme přijeli do depa a ťapali v blátě,
honily se mi hlavou až nepříjemné myšlenky. Při pohledu na tovární
týmy Ford a BMW jsem si říkal: co tady troubo děláš,sbal to a jeď
radši domů. V tréninku nás jelo šestnáct a já měl sedmý čas. Najednou
mi začala řadicí páka plandat. Věděl jen kolik uhodilo. Byly dvě
možnosti, buď silentblok na motoru nebo na převodovce. Když jsme to
rozdělali, bylo to horší. Zlomený držák silentbloku na motoru. Co teď?
Zachránila nás svazarmovská dílna. Moji mechanici mě doslova vyhnali
spát a ráno byl vůz v pořádku. Ráno nás v depu obklopili pořadatelé.
Jak jsi na tom? Jedeš? Tak fajn, startuje se s československou
vlajkou. První hodinu jsem jezdil na základ 6 minut. Kolo co kolo. Pak
se mi utrhla náběžná lišta a já musel v dalším kole zastavit. Zdržení
jsem dohnal. Pro natankování jsme vymysleli zvláštní způsob.
Pneumatiku nahuštěnou na 6 atm jsme připojili na kanystr. Tlak vzduchu
tlačil benzin do nádrže vozu. Protože nebyl čas tento systém
vyzkoušet,dopadlo to špatně a já odpadl na osmé místo. Musel jsem
přidat, kolo za 5:48 min. Podařilo se mi dosáhnout páté místo ve II.
divizi. Tak jsem dojel do cíle. Bylo to příjemné překvapení.
 Havířovský
okruh jsem vyhrál. V druhém závodě v Mostě jsem si vykopl plynový
pedál, ten se mi zasekl a tak celý závod mi šel motor na 7000 otáček.
Nezbývalo mi nic jiného, než brzdit. Když jsem přijel do depa,
nechtěli tomu věřit. Při pohledu na vařící brzdovou kapalinu ve
vyrovnávací nádržce mi dali za pravdu.
A minulá sezona dopadla následovně: v mistrovství ČSR do vrchu první,
v ČSSR druhý a na okruzích také druhý. Vlivem špatného odesílání
oficiálních výsledků jsem do BMW poháru získal jen třetinu bodů. Ale
není v mé moci s tím pohnout.
Zážitků příjemných i nepříjemných mi přinesl automobilový sport mnoho.
Pochopení manželky Elišky je základem mých úspěchů. Také spolujezdci
Karlu Kozákovi a celému doprovodu, který se podílí na přípravě vozu
vděčím za dosavadní výsledky. |
